Syn kněze, Vincent Damon Furnier (nar. 4. 2. 1948, Deitroit, USA) později známý pod uměleckým jménem Alice Cooper si již jako student umělecké akademie v Phoenixu uvědomil, že hudba a divadlo patří k sobě. Spojil prvky hororu se surrealistickou obrazností svého obdivovaného malíře Salvadora Daliho, přenesl obrazy na jeviště a nechal je obživnout. Inspirací mu byly jak klasické horory, tak i varieté. To už měl za sebou své teenagerské začátky ve skupině Earwings, jenž se v polovině šedesátých let překřtila na Spiders a poté na Nazz. Když Vincent Furnier v roce 1968 zjistil, že takto před ním pojmenoval svoji formaci Todd Rundgren, změnil název kapely na Alice Cooper. Podle legendy toto jméno Furnierovi vytanulo na mysl během spiritistické seance pomocí abecední tabulky. Bylo mu prý sděleno, že je převtělením stejně pojmenované mladé ženy ze 17-ctého století, která byla upálená za živa jako čarodějnice. Vincent Furnier se od tohoto momentu začal stylizovat i do ženské role a koketoval s transvestismem.
Kvintet Alice Cooper kromě zpěváka Vincenta Furniera tvořili kytaristé, Mike Bruce, Glen Buxton, basista Dennis Dunaway a bubeník Neal Smith. Tato pětka se v roce 1968 přestěhovala do Kalifornie, kde se seznámila se svým budoucím manažerem Shepem Gordonem a Frankem Zappou, který s nimi podepsal smlouvu. Jejich tvorba tehdy přinášela hard rock s rhytm´n´bluesovými názvuky se stopami rock´n´rollu, undergroundu, psychedelie, art-rocku ale i garážový, zvukově dosti brutální rock. Pro počáteční úspěch pětice Alice Cooper však byly vizuální prvky daleko důležitější než samotná hudba. Kapela debutovala se svým albem "Prettiest for You" na Zappové značce Bizarre v roce 1969. O pár měsíců později se kvintet přesunul do Furnierova rodného Deitroitu, hudebního centra nejdrsnějších rockových kapel jako Stooges nebo Grand Funk Railroad. Po natočení druhého elpíčka "Easy Action" podepsala skupina Alice Cooper smlouvu s Warner Brothers. Prodejně zlaté třetí album "Love It to Death", produkované Kanaďanem Bobem Ezrinem obsahovalo i vypalovačku "I´m Eighteen", jenž dosáhla na 21. pozici amerického singlového žebříčku. Ezrin kapele pomohl vytvořit agresivní hardrockový styl a kladl důraz zvláště na jevištní show plnou teatrálních a morbidních prvků. Pod jeho vedením si kapela Alice Cooper prorazila cestu divadelně pojatými ukrutnostmi, které šokovaly tehdejší nepřipravené publikum. Strach a hrůzu naháněla elektrická křesla, gilotiny, gejzíry umělé krve, biče, meče, sekery se kterými Furnier rozsekával panenky, kouřové bomby, figuríny nebo obrovský hroznýš královský. Nalíčený Furnier se své jediné roli na jevišti pohyboval v řadě různě prožívaných poloh od nervní revoltující bestie po nešťastně bezmocnou trosku. Při nahrávání alb Bob Ezrin skvěle využil Cooperovo převtělování do různých rolí tím, že během jediné písně použil několik druhů mikrofonů a jednotlivé herecké polohy od sebe rozlišil zvláštními vokálními efekty.
Na pódiu Furnier v té době opustil jakýsi ženský pavoučí vzhled a jeho oči se utopily ve dvou černých dírách které doplnil ironický škleb šíleného klauna. Předělem v kariéře kapely Alice Cooper se stala LP deska "School´s Out" se stejnojmenným, kolektivně složeným hitem (# 7 USA; # 1GB; ´72), jehož se prodalo více než jeden milion výlisků. Furnier společně s Donovanem natočil desku "Billion Dolar Babies" a následné "Billion Dolars Babies tour" patřilo k jeho nejnákladnějším koncertním šňůrám.
Po vydání alba "Muscle of Love" přijal Vincent Furnier za své dívčí jméno Alice Cooper, jenž bylo do té doby využíváno jako název celé skupiny. Je to můj Frankenstein tvrdil od počátku tvůrce této bizardní postavy Vincent Furnier alias Alice Cooper. Odpadlíci ze skupiny vydali pod názvem Billion Dolar Babies jediné neúspěšné album "Battle Axe". V roce 1974 Alice Cooper započal svoji sólovou dráhu změnou kompletní sestavy své skupiny za bývalé spoluhráče Lou Reeda. Angažoval dvojicí kytaristů, Dicka Wagnera, Steve Huntera, basáka Prakashe Johna, bubeníka Panti Glana a klávesistu Josepha Chirowského. Z prvního Cooperova sólového alba "Welcome to My Nightmare" zaujala zejména balada "Only Women Bleed". Na pódiu se tento sólista ocital v obřích pavoučích spárech nebo při boji s gigantickým kyklopem. Cooper natočil společně se Salvadorem Dalim první pohyblivý hologram ve kterém sám také účinkoval. Během svých inovovaných výstupů Cooper využíval promítání snových filmových sekvencí o tom jak jej na hřbitově honí démoni a přitom střídavě vstupoval do plátna a zase se z něj vracel. K albu "Welcome to My Nightmare" byl natočen také celovečerní film "The Nightmare". Ve druhé polovině 70. let Alice Cooper prožíval uměleckou i lidskou krizi, v květnu 1977 si při koncertu v texaském Austinu zlámal šest žeber a od roku 1978 se začal léčit z chronického alkoholismu. Zážitky z prodělané terapie okamžitě využil na albu "From the Inside". Od osmdesátých let se Cooper začal objevovat i ve filmech. Společně s jinými umělci vystupoval například ve snímku "Sgr. Peppers´s Lonely Hearts Club Band". K jeho návratu na výsluní mu pomohl i nový zájem o heavy metal. V této fázi se Cooper začal stále více přibližovat k burlesknímu pop metalu.
Roku 1987 opět změnil sestavu a komerčně se prosadil se svým nejprodávanějším albem "Trash", jenž mu pomohl natočit hostující Jon Bon Jovi, Richie Sambora a Steven Tylor s kolegy z Aerosmith. Z této glam rockové desky se v singlových hitparádách objevil hit "Poison" (# 7 USA; # 2 GB; 1989). O rok později došlo v jeho doprovodu k další změně sestavy. Na studiovce "Hey Stoopid" z roku 1991se exklusivně podílel Slash (ex-Guns N´Roses), Ozzy Osbourne, Joe Satriani a Steve Vai. Slušnou úroveň mělo i o tři roky později vydané Cooperovo koncepční album "The Last Temptation". 2. června 1996 odehrál Alice Cooper se svoji kapelou a hvězdnými hosty skvělé představení v rockovém klubu Sammy Hagara v mexickém městě San Lucas. Na kytaru Alice Coopera doprovodil v několika záběrech Sammy Hagar a Slash, v duetu se přidal Rob Zombie. 18. října 1997 zemřel na zápal plic Cooperův spoluzakladatel skupiny, dobrý přítel a spoluautor hitu School´s Out, kytarista Glen Buxton. Téhož roku Alice Cooper otevřel v Arizoně sportovní bar nazvaný Alice Cooper´stown. V roce 2000 se Alice Cooper přihlásil se svým nejtvrdším a poměrně kvalitním albem "Brutal Planet" na kterém prostřednictvím samplů dosáhl podobného moderního agresivního zvuku jaký mají Rage Against the Machine nebo Korn. Hlavní motiv desky je vyloženě brutální. Jde třeba o problémy v rodinách, nenávist, společenský úpadek. Některé příběhy z tohoto alba se opravdu staly. "Blow Me a Kiss", "Pick Up the Bones" - oba motivy se zakládají na skutečných událostech. 16. června 2000 koncertoval Alice Cooper již podruhé v naší republice. Tentokrát však své nové album nepředstavil v Praze ale v Ostravě. 24. září 2001 vyšlo Cooperovo nejnovější studiové CD Dragontown, které bylo stejně jako předchozí opus opět natočeno v produkci Boba Marletta za dozoru Boba Ezrina. Album Dragontown, pojmenované podle Cooperovy vlastní gurmánské restaurace je jakýmsi druhým, melodičtějším dílem předchozí Brutální planety. Tucet pekelných parodií na noční můry je odlehčeno sacharínově přeslazenou akustickou baladou Every Woman Has a Name a rock´n´rollem Disgraceland ve kterém „král šoků“ napodobil hlas Elvise Presleyho. Ploužák "Every Woman Has a Name" si bere na mušku hlupáky, kteří zapomínají na to, že každá žena má své jméno a mluví o ni jako o čubce, děvce nebo buchtě. Zároveň je to po "Only Women Bleed" a "Take It Like a Woman", Cooperův třetí odlišný pohled na éterické bytosti naší Modré planety. Na albu Dragontown se vedle Alice Coopera podílelo dalších sedm hráčů ze kterých si „King of shock rock“ oblíbil kytaristu Ryana Roxieho, basáka Grega Smitha a opakovaně zvolil kytaristu, basistu, klávesistu, programátora a producenta Boba Marletta